Alžírsko – zajímavá historie, památky a přírodní unikáty

Alžírsko – zajímavá historie, památky a přírodní unikáty

Každý, kdo by chtěl severní Afriku poznat trošku z jiného úhlu pohledu, než jaký nabízí luxusní turistická letoviska v Egyptě, nebo Tunisku, měl by vyrazit do Alžírska. Tato krásná a turisty zatím nepříliš probádaná země je plná historie, zajímavých památek i přírodních unikátů. Přesto stále v mnoha lidech cesta do Alžírska vyvolává obavy.

Alžírsko rozkládající se na území o rozloze 2 381 741 km2 je stát v severní Africe, v němž žije okolo 33 milionů obyvatel. Po Súdánu je tedy druhým největším africkým státem - jen pro představu, Alžírsko je asi čtyřikrát větší než Francie. Zemi od Evropy, konkrétně od španělského pobřeží, dělí asi 200 km široký pás Středozemního moře. 

Foto: pohoří Tasssili, Sahara

Podobně jako jiné země v této části afrického kontinentu, i Alžírsko se v antické době ocitlo pod nadvládou Féničanů a později i Římanů. Dosud je tak možné na území tohoto státu nalézt až neuvěřitelně zachovalá římská města. Hornaté a pouštní oblasti vnitrozemí byly pod neustálou kontrolou berberských kmenů. Přestože byla země v 7. a 8. století dobyta Araby, Berbeři dokázali jejich dominanci hrdě čelit. Následujících několik století se neslo ve znamení bojů a v roce 1518 území připadlo Osmanské říši. V roce 1830 pak anektovala Alžírsko Francie, která ji následně ovládala a kolonizovala až do roku 1954, kdy byla vyhlášena válka. Ta vyústila francouzským uznáním nezávislosti a vyhlášením samostatného Alžírska v roce 1962. Na dlouhých 30 let se k moci dostala Fronta národního osvobození, která nastolila diktaturu. 

Tento režim měl za následek rozsáhlé občanské nepokoje, které propukly koncem 80. let. Vzniklo mnoho extrémistických skupin, jako například Fronta islámské spásy. V roce 1991 byla nastolena vojenská vláda, což vyústilo v krvavou civilní válku, v níž do roku 1998 zemřelo na 150 tisíc lidí. Po nástupu Abdelazize Bouteflika do čela státu se politické násilí uklidnilo, ale přesto jeho vládu provázely problémy, jako chudoba, nezaměstnanost, nedostatek bydlení nebo vysoká míra korupce. Bouteflika, který je v čele státu dodnes, vydal v roce 2006 Chartu pro mír a národní usmíření, která byla součástí boje proti terorismu. Přesto v Alžírsku nadále operuje radikální Salafistická skupina pro kázání a boj, která se navíc spojila s Al-Káidou. Terorismus je tak nadále v zemi poměrně reálnou hrozbou a tak se není čemu divit, že se turisté do Alžírské demokratické a lidové republiky příliš nehrnou.

Foto: poušť Sahara, Alžírsko

Povrch Alžírska je tvořen z převážné části pouští. Sahara pokrývá více než čtyři pětiny státu a tak v zemi najdeme jen minimum vegetace. Nejzelenější oblastí je severoalžírský region Kabýlie, kde se nachází slaná jezera a zelené lesy. Od západu k východu se pak táhne masív pohoří Atlas a u pobřeží je možné najít typicky středomořskou krajinu. Alžírsko je oblastí s poměrně častým výskytem zemětřesení. Vzhledem k tomu, že většinu Alžírska pokrývá nehostinná poušť, jsou zde jen velmi omezené možnosti zemědělství. Orná půda představuje pouhé 3% z celkové plochy státu. Nejdůležitější zemědělskou oblastí je nížina Mitidža a oblast Sahelu. Pěstuje se zde víno, tabák, citrusové plody a obilniny. Základem hospodářství je tak průmysl, především těžba ropy a zemního plynu. V zemi se nachází třetí největší zásoby ropy na světě a tato země je také šestým největším producentem zemního plynu. Dále disponuje rovněž zásobami železné rudy, uranu, olova, zinku a fosfátů.

Obyvatelé Alžírska jsou převážně Arabové a jednu třetinu tvoří také Berbeři. Toto etnikum dříve obývalo horské oblasti, dnes žijí na celém území státu a daří se jim uchovávat si nejen vlastní kulturní hodnoty, ale také jazyk. Mozabité, Tuaregové (arabsky Tawarikové) a Evropané pak v zemi představují pouhé jedno procento populace. Asi 90% obyvatel žije v blízkosti pobřeží Středozemního moře, které je dlouhé cca 1000 km. V poušti stále žije okolo jednoho a půl milionu beduínů. V oblasti náboženství převažují sunnitští muslimové, příslušníky jiných náboženství je možné počítat v tisících. Oficiálním jazykem je arabština, národním pak berberština. V zemi se v obchodním styku běžně používá také francouzština a angličtina. Téměř třicet procent obyvatelstva je negramotných, v zemi panuje desetiprocentní nezaměstnanost a čtvrtina lidí žije pod hranicí chudoby.

Přestože Alžírsko rozhodně nepatří mezi nejbohatší země světa, dá se říct, že je dnes na poměrně vysoké úrovni, což je patrné například na čistotě ve městech. Hlavním městem je Alžír, v němž žijí na 3 miliony obyvatel. Alžír je rovněž významným přístavem a prosperujícím městem plným mešit. Ukrývá krásné historické centrum „kasba“ s nádherně zachovalými paláci z 18. století. Při prohlídce centra metropole se můžete kochat také kašnami a navštívit malé obchůdky i dílny kovářů. Změť neproniknutelných uliček lemují domy ve tvaru kostek. Turistům se doporučuje se po hlavním městě pohybovat pouze za dne, v noci zde není příliš bezpečno – hlavně v jeho okrajových částech. Za návštěvu stojí také památník Mučedníků, k němuž je možné se vyvézt lanovkou, náměstí Mučedníků se dvěma mešitami a citadela. V západní části města se pak tyčí jeden unikát a tím je kostel či katedrála Notre Dame D´Afrique, která jako jedna z mála křesťanských staveb nebyla přestavěna na mešitu.

Foto: město Constantine, Alžírsko

Dalším významným Alžírským městem je Constantine, které nese jméno po slavném byzantském císaři. Nachází se asi 400 km od Alžíru, na stranách 140 m hluboké rokle, která je spojena mostem. Město se vyznačuje četnými antickými památkami a je často přezdíváno jako „město vytesané do skály“. Nedaleko tuniských hranic je možné navštívit město Annaba, kam návštěvníci přijíždějí obdivovat nejen koloniální, ale také islámskou architekturu. Velkým lákadlem je ruina římské královské rezidence Hippo Regius. V Annabě je možné najít kvalitní hotely střední a vyšší kategorie, které nabízí služby a ubytování na úrovni. 

Město Tipaza ležící na břehu Středozemního moře je zapsáno na seznamu UNESCO. Jde o bývalé centrum obchodu, které dobyli Římané a používali jej jako základnu při dobývaní Mauretánie. K nejvýznamnějším památkám města patří monument královského mauzolea Mauretánie Kbor er Roumia. V horách severního Alžírska leží další památka zapsaná na seznam UNESCA a tou je vesnička Djémila. Patří k nejkrásnějším římským městům na severu Afriky. Díky izolovanosti se v ní podařilo dochovat pozůstatky římského města Cuicul s ruinami baziliky, římského divadla, chrámů, veřejných toalet i lázní.

- jap -

Článek byl zobrazen 12 742 krát.